Historie sázení na fotbal a příslib velkých zisků

Nejstarší ze starých triků

Podobně jako u loterie platí, že již jen pomyšlení na pořádnou výhru za malou sázku stačí, aby se lidé rádi rozloučili s vlastními financemi. Řada sázejících se domnívá, že rozdíl mezi loterií a sportovním sázením spočívá v tom, že máte věci více pod kontrolou. Jenže to může hodně záležet na tom, kde zrovna sázíte. 

Co si sázející nakonec vybere, může výrazně ovlivnit sama sázková kancelář. Někdy k tomu dochází propracovanou marketingovou kampaní, která se zaměří na určitou událost, přinese speciální nabídku, vylepší nějaký kurz nebo zdůrazňuje určitý, snadno podatelný typ sázky.

Sázkové kanceláře nyní zacházejí i tak daleko, že sami poskytují možnosti „šťastného tipu“ nebo jakési „správy“ sázek – buď nechají sázejícího vybrat si kurz a „náhodně“ pro něj sázku vyberou sami, nebo nabízejí jen několik předem vybraných sázek, z kterých si sázející vybírá. Vliv sázkových kanceláří na postup sázejících šance na výhru vytouženého, již tak nepříliš pravděpodobného jackpotu ještě snižuje.

Počátek sázení na fotbal

Sázení na fotbal bylo původně jen formou zábavy. Příkladem může být třeba systém banků zavedený v roce 1923 sázkovou kanceláří Littlewoods ve Spojeném království. Ten se proslavil nabízením vysokých finančních částek za drobný vklad. Fanoušci před stadionem dostali poukázku, na kterou vyplnili podle nich nejpravděpodobnější výsledek nebo skóre.

V porovnání s podobnou sázkou u společnosti Pinnacle je to tak skoro 150 krát (případně o 425 716,249 £) méně, takže sázka pana Elliotta najednou nezní jako tak skvělá hodnota.

Dalším stupněm vývoje byly poukázky v novinách, které se po vyplnění posílaly poštou nebo se sbíraly u zástupců společnosti. Littlewoods navrhovala zápasy nebo omezovala počet možností, ale za použití bodového systému každý týden zaručovala alespoň jednoho výherce.

Podobný systém – „pari-mutuel“ – se vyvinul i ve Francii jako způsob sázení na dostihy a základem podobných produktů je po celém světě i dnes – TOTE (Velká Británie), TAB (Austrálie). Tyto sázky fungují na základě vytvoření jednoho banku všech sázek, z kterého se vyplácejí dividendy poté, co si majitel banku odečte svůj díl. To znamená, že obecně nabízí nižší hodnotu než odpovídá skutečné pravděpodobnosti zvoleného výsledku – v tomto směru funguje jako kurzy sázkové kanceláře. 

Jednu z nejslavnějších výher tohoto typu zaznamenal jistý Michael Elliott, který za svůj vklad dvou liber vyhrál 3 001,511 £ poté, co v roce 2010 správně tipoval osm remíz 2:2. Pokud by podal podobnou sázku u společnosti Pinnacle dnes a všech osm možností by mělo nejmenší kurz, který momentálně na remízu 2:2 nabízíme, býval by vyhrál 428 717,76 £.

V porovnání s podobnou sázkou u společnosti Pinnacle je to tak skoro 150 krát (případně o 425 716,249 £) méně, takže sázka pana Elliotta najednou nezní jako tak skvělá hodnota.

Tento typ sázení byl nejpopulárnější až do chvíle, kdy sázkové kanceláře začali otevírat své pobočky a jejich klienti získali pohodlnější možnosti sázet. Společnost přijímající sázky a formát rizika sázejících se částečně změnil, ale představy o „správě“ sázek nikoli.

Sázkové kanceláře

Od 60. do 90. let narůstal počet sázkových kanceláří a jejich poboček exponenciální řadou. V nabídce byly samozřejmě hlavně koňské dostihy či dostihy chrtů, ale rekreační sázkaři se postupně stále více zaměřovali na fotbal, zvlášť od doby, kdy byly zápasy přenášeny v televizi.

Sázkové kanceláře vymýšleli své vlastní systému kupónů s upravenými kurzy pro nejrůznější výsledky zápasů. Původně měly tyto akumulátorové kupóny přesně stanovené podmínky, za jakých jste mohli konkrétní kurz získat. (Jednotlivé sázky byly překvapivě k dispozici pouze na živé zápasy.)

Sázkaři nemusí jen najít způsob, jak se vypořádat s marží 7,6 % pro sázkovou kancelář, musejí to dokázat hned čtyři, šest nebo osmkrát s tím, že marže vždy odpovídajícím způsobem roste.

Sázkaři tak nemuseli zvažovat tolik možností a celý proces byl pro ně celkově jednodušší, ale také je nevědomky stavěl do značně nevýhodné pozice. Sázková kancelář mohla vytvořit kupón zápasů, které bylo obtížné odhadnout, a jejich spojením do jedné sázky se zdánlivě velmi vysokým kurzem mu dodala na atraktivitě, ale naakumulovaná marže byla extrémně vysoká.

Například jeden z těchto tradičních kupónů nabízel kurz 26,00 za správný tip tří remíz. Pokud byste však vzali nejnižší kurzy aktuálně dostupné na tři remízy na EPL u společnosti Pinnacle, získali byste na takovou sázku kurz 31,340. 

Když si uvědomíme, že vklad 100 € by u výše uvedených příkladů přinesl rozdíl v ziscích ve výši 534 €, je cena použití takového kupónu jasně viditelná.

Přechod na online a mobilní zařízení

Do skutečných poboček sázkových kanceláří už dnes asi chodí méně lidí, ale oblíbené kupóny – s vysokými zisky za nízké vklady – jsou stále k dispozici online a na mobilních zařízeních.

Nejoblíbenější jsou patrně tradiční výsledkové akumulátory, ale v nabídce najdete například i možnosti jako kupón BTTS (both teams to score; oba týmy vstřelí branku). Sázkové kanceláře jsou při manipulaci sázkařů do nevýhodných pozic možná diskrétnější, ale stále k tomu dochází.

Lákadlo výběru čtyř zápasů, v nichž oba týmy skórují, při kurzu 4,50, šesti zápasů při kurzu 11,00 a osmi zápasů při kurzu 25,00 spočívá v naší vrozené neschopnosti činit statisticky správná rozhodnutí. Sázkaři se soustředí na vysokou odměnu při nízkém vkladu, aniž by zvažovali pravděpodobnost nebo zda kurzy nabízené na kupóny opravdu odpovídají pravděpodobnosti výhry.

Na možnost, že oba týmy v zápase skórují, nabízí sázkové kanceláře obvykle kurz kolem 1,67 a na možnost, že branku nevstřelí ani jeden tým, kurz kolem 2,10. Sázkaři tak nemusí jen najít způsob, jak se vypořádat s marží 7,6 % pro sázkovou kancelář, musejí to dokázat hned čtyři, šest nebo osmkrát s tím, že marže vždy odpovídajícím způsobem roste. 

Čas na změnu?

I dnes tak základní předpoklady fotbalového sázení pomocí banků zůstávají stejné. Nespočet sázkařů hledá vysoké zisky „spravovaným“ sázek, aniž by zvážila fakt, že kurz sázky zcela neodpovídá situaci ani, a to je nejdůležitější, pravděpodobnosti výhry. 

Příslib zaručené výhry, reklamní kampaň k určité sportovní události nebo prosté poskytnutí jednoduché formy sázení jsou chytrými způsoby, jak rozdmýchávat touhu po pořádné výhře. Nabízí přitom nepopiratelnou rekreační a zábavní hodnotu, ale sázkaři si musí uvědomit, že existuje jasný důvod, proč sázkové kanceláře zdůrazňují nebo navrhují určité sázky – což činí obtížný úkol ještě těžším.

Chytří sázkaři se obvykle vyhýbají nejen sázení přes kupóny, ale i sázkovým kancelářím, které je nabízejí. Snažit se pořádně vyhrát není nic špatného, ale dejte si pozor, aby vaši volbu neřídila sázková kancelář.

Ať už sázíte jakkoli, u společnosti Pinnacle vždy získáte nejnižší marže, nejvyšší limity a nejlepší kurzy.