6 30, 2017
6 30, 2017

Hodiny sázení s legendou hazardu

Hodiny sázení s legendou hazardu

Titanic Thompson se považuje za jednoho největších hazardních hráčů ztracené éry, kdy hazard představoval čistě podfuk. Jeho příběhy si stojí za to přečíst už pro jejich vynalézavost a barvitost, ale také nabízí ponaučení pro hazardní hráče digitálního věku. Pokud se o největším hazardním hráči chcete dozvědět víc, pokračujte ve čtení.

Alvin „Titanic“ Thompson se narodil na konci 19. století na ospalém venkově amerického státu Missouri a od hraní čáry na zápraží svého domu se propracoval mezi největší legendy hazardu vůbec.

Byl skvělým hráčem pokeru, ale hrál i další karetní hry nebo kostky. A nejen to, golf zvládal oběma rukama tak dobře, že okruh PGA Tour považoval za nedostatečně lukrativní. Svým vozem Piece Arrow jezdil po celých Spojených státech jen s pytlem na golfové hole (pro leváka i praváka), bowlingovou koulí, podkovami, pistolí a balíkem bankovek a hledal někoho, kdo by se dal podfouknout.

Jeho cílem byli obvykle bohatí a slavní, ale spokojil se s každým, kdo neměl dost rozumu, aby si s ním zahrál kostky, kulečník, golf, poker, házení mincí a nebo přijal jednu z jeho výstředních sázek.

Jiná doba, stejná hra

Titanic Thompson není jen pouhá legenda, ale některé jeho příběhy se časem rozvinuly do moderních mýtů – nejlepším příkladem je pak jeho jméno. Říká se, že k přezdívce Titanic přišel tak, že se dokázal z tohoto potápějícího se plavidla dostat převlečený za ženu.

Svými matematickými schopnostmi, smyslem pro nejrůznější pomůcky, všímavostí, načasováním a porozuměním jazyku těla daleko předběhl svou dobu ve vnímání behaviorálních slabin soupeře.

Pravdou je, že jméno Titanic získal podle jedné ze sázek, kterého ho nechvalně proslavily. Ty díky vnitřnímu humoru a vynalézavosti nabízí mnohem zábavnější, ovšem nikoli méně významnou ilustraci toho, co znamená sázet s určitou výhodou – což je určitá mantra všech Informačních zdrojů o sázení.

V tom smyslu předběhl Titanic svou dobu opravdu značně. Neměl sice žádné formální vzdělání (ve skutečnosti neuměl číst a psát), ale měl přirozený smysl pro fungování hazardních sázek a také si uvědomoval, že aby získal při sázení určitou výhodu, musí kromě procvičování a výzkumu vědět, kdy je pravděpodobnost na jeho straně.

Jak jeho ambice rostly, obrátil se na bývalého profesora matematiky na Columbia University Patricka McAlleye s žádostí o rychlokurz ve fungování sázkových kurzů. Zejména ho zajímala pravděpodobnost kontraintuitivních sázek v kostkách, pokeru a házení mincí, kde viděl největší potenciál, hlavně u vedlejších sázek.

Aniž by o tom věděl, narazil tak na obor behaviorální psychologie, za kterou vědci jako Kahneman a Tversky o 50 let později obdrží Nobelovu cenu.

Titanic – Potopí každého

Poté, co nějakou dobu asistoval na putovní střelecké estrádě, se Thompson v roce 1912 (tedy zhruba ve stejnou dobu, kdy skutečný Titanic – téměř doslova – zmizel v propadlišti dějin) dostal do města Joplin v Missouri, kde v kulečníkové herně Snow Clarks hrál o částky často dosahující průměrného ročního platu své doby. Podle autora jeho skvělého životopisu Kevina Cooka byl Titanic Thompson na odchodu, když zahlédl plakát s výzvou „Kdo dokáže přeskočit můj nový kulečníkový stůl, získá 200 $“.

Thompson si uvědomoval, že pro získání sázkové výhody musí přesně vědět, kdy je pravděpodobnost na jeho straně.

Pro normálního návštěvníka, který si přišel zahrát kulečník, šlo jen o pár prázdných slov, ale Titanic věděl, že musí zapojit mozek i fyzické schopnosti – a on vynikal v obou směrech. Okamžitě navíc poznal, že taková výzva jako přeskočit kulečníkový stůl vypadá jako nemožná, ale když se na ní podíváte z jiného úhlu, pravděpodobnost se může obrátit ve váš prospěch.

„Já to dokážu,“ chlubil se za posměchu místních. Snow Clark a jeho štamgasti se domnívali, že i kdyby snad někdo nějak dokázal předvést tak neuvěřitelný výkon a stůl přeskočil, utrpěná zranění by za to nestála – nikdo nečekal, že by musel sázku vyplatit. 

Thompson, podle názoru místních pokořeně, odešel, ale za 10 minut byl zpátky... a táhl sebou matraci, kterou koupil v nedalekém hotelu.

Přeskočil stůl, dopadl na matraci a získal nejen slíbených 200 dolarů, ale také přezdívku, která mu zůstala po celý život. Titanic – protože podle Snowa Clarka dokáže „každého pořádně potopit“.

Jedním z jeho nejoblíbenějších a nejpodivnějších triků bylo přehození oříšku nebo kousku ovoce přes budovu.

Thompson nepil ani nekouřil, žil zkrátka jenom pro hazard. Adrenalin pro něj byl důležitější než hromadění bohatství – v době smrti u sebe neměl víc než 400 dolarů v ponožce. Byl však velmi pilným studentem hazardu ve všech jeho podobách. Pro dnešní hazardní hráče spočívá ponaučení v tom pobavit se jeho příběhem a ocenit jeho schopnosti, ale nepřehlížet jeho nedostatky.

Svými matematickými schopnostmi, smyslem pro nejrůznější pomůcky, všímavostí, načasováním a porozuměním jazyku těla daleko předběhl svou dobu ve vnímání behaviorálních slabin soupeře.

20 mil do Joplinu

Alvin trávil drtivou většinu času s ostatními hazardními hráči. Byl mistrem ve využívání i toho nejběžnějšího nebo nejnudnějšího – nebo toho, co tak alespoň vypadalo. Právě umění oklamat a pečlivá příprava hrála roli v jednom z jeho nejslavnějších podfuků.

Jednoho dne se Thompson a pokeroví hráči Beanie Benson a Hickory McCullough vydali na ryby a při zpáteční cestě do Joplinu projížděli kolem silničářů, kteří právě instalovali ceduli s nápisem „Joplin 20 mil“.

Když si vyrazili na ryby příště, Thompson jim neustále doléval a na zpáteční cestě poznamenal, že cedule neříká pravdu, do města to určitě není 20 mil.

„Ale je, oni si na tohle dávají pozor,“ prohlásil Beanie.

„Vsadím se s tebou o 100 dolarů, ale to není víc než 15 mil,“ opáčil Thompson.

„A já vsadím 500 dolarů, že se pleteš,“ odsekl Beanie – 500 dolarů bylo víc než slušný měsíční plat.

„Já dám taky 500,“ ozval se Hickory.

„Platí, pánové.“ 

Po zbytek cesty všichni tiše sledovali tachometr, který však ukázal, že to bylo sotva 15 mil. Oba kamarádi proklínali silničáře, vyplatili sázku a zařekli se, že s Titanicem se už nikdy sázet nebudou.

Benson a McCullough samozřejmě nevěděli, že poté, co Titanic viděl silničáře ceduli instalovat, zaplatil někomu za převoz zpátky, vykopal ji a přesadil o pět mil blíž městu. Tento vtipný příběh krásně ilustruje Thompsonův talent pro přípravu – motivovaly ho peníze, vynalézavost a bankroll nabídly prostředky a už zbývalo jen čekat na příležitost. A těch měl po příštích 50 let víc než dost – tady jen pár příkladů:

Švindl dámou

Jednou se Titanic doslechl, že šampion ve hře dáma Lock Renfro ve státě Kansas slíbil 10 000 dolarů prvnímu hráči, který jej porazí. Titanic sice nehrál od základní školy, ale výzvu okamžitě přijal. Při partii pak byl nervózní a všechno mu hrozně trvalo, ale nakonec měl navrch a hru snad jakoby ze sportu protahoval. Renfro nemohl tušit, že dírou ve stropě sleduje hru americký šachový šampion Harry Lieberman a dává Titanicovi znamení zařízením na noze.

Šťastná podkova

V devatenáctém a na začátku 20. století bylo házení podkovou důležitou součástí venkovské kultury. Thompson se doslechl, že přeborník oboru Frank Jackson přijímá sázky od všech příchozích a v jakékoli výši. I když byl pohyb paží poněkud podobný bowlingu, Thompson se o tento sport nijak zvlášť nezajímal. Přesto se vydal do Des Moines ve státě Iowa, kde si u svého hotelu připravil hřiště a začal trénovat. 

Pokud do svého repertoáru nepřidáte základní, ale jemně nepřirozenou matematiku elementární pravděpodobnosti, budete procházet životem jako jednonohý soutěží v nakopávání. Charlie Munger

Titanic nejdřív schválně minul několik hodů, aby následně přesvědčil Jacksona k sázce o 10 000 dolarů. Potom trefil každý hod, zatímco Jackson asi o stopu míjel a musel prohranou sázku vyplatit. Kdyby tak věděl, že kůl na Titanicově hřišti, kde strávil tolik hodin tréninkem, byl místo předpisových čtyřiceti vzdálený 41 stop.

Přehození oříšku přes budovu

Jedním z jeho nejoblíbenějších a nejpodivnějších triků bylo přehození oříšku nebo kousku ovoce přes budovu. „Kořeni“ byli celkem pochopitelně skeptičtí a sázku často přijali, mezi nimi i Al Capone. Thompson však většinou zaplatil pouličnímu prodejci, aby mu předal oříšek vyvážený olůvkem, takže byl dost těžký, aby přeletěl na druhou stranu. Al Capone byl však nedůvěřivý a trval na tom, aby citrón – v této verzi – nejprve vymačkali. Takže se Titanic musel spolehnout na své hbité ruce a nenápadně vytáhnout náhradní.

Někdy se jednalo prakticky jen o hru slov. „Vsadím se, že dostanu meloun na střechu támhleté budovy,“ znamenalo, že vyjede výtahem a vyleze na střechu s melounem v podpaží.

Těžká hlava těžké váhy

Jednou, když bydlel v hotelu v exoticky pojmenovaném městečku French Lick a dával si přestávku v hraní pokeru, se Titanic seznámil s nafoukaným zápasníkem, jehož ego z něj dělalo ideálního „kořena“. Vsadil se s ním o 1 000 dolarů, že dokud budou oba stát na jednom listu novin, nedokáže ho srazit k zemi. Jako vždycky to vypadalo celkem jednoduše, ovšem jen do chvíle, než Thompson rozprostřel Spring Valley Herald přes práh dveří, které následně zavřel, a teprve poté se na list postavil. Jak jednoduché.

Hledání výhody zůstává stejné

Když se Titanic narodil, v celých Spojených státech bylo jen asi 10 mil skutečných silnic. Ke konci kariéry v 70. letech už ho v Las Vegas každý znal, což v podstatě znamenalo konec jeho chytrých triků. Hazard se vyvinul v běžnou zábavu a stával se vrstevnatějším a sofistikovanějším. Hledání výhody však zůstává stejné, změnily se pouze metody.

Titanic Thompson by si nejspíš výborně rozuměl s rumunským matematikem Štefanem Mandrelem, který v 70. letech nakupoval všechny kombinace tiketů loterií, kde jackpot převyšoval náklady. Do důchodu odešel jako milionář žijící na ostrově v Tichém oceánu.

Thomsona motivovaly peníze, vynalézavost a bankroll nabídly prostředky a už zbývalo jen čekat na příležitost.

Dalším barvitým příkladem je gang „hole-in-one“, tentokrát z 90. let ve Velké Británii. Více se o něm dozvíte v tomto článku o intuici. Skupina mazaných hazardních hráčů využila faktu, že nezávislé sázkové kanceláře nesprávně posuzovaly možnost zahrání jamky jediným úderem. Nabízely nesmírně přemrštěné kurzy, které dalece přesahovaly skutečnou pravděpodobnost, a byly také po zásluze potrestány.

Náš rozhovor se slavným sázkařem Lewisem Deyongem osvětlil zlatou éru vyhledávání hodnoty (pokud jste věděli, kde hledat), ale také skončil konstatováním, že časy i metody se změnily. Stále však existují příležitosti, jak sázet se ziskem (pokud vám jde o zisk), aniž byste museli vykopávat dopravní značky. Vyžadují však stejné přesvědčení, obětavost a především smysl pro situace, kdy je „štěstěna“ na vaší straně. Nejlépe požadovaný stav mysli popisuje slavný investor Charlie Munger, pravá ruka Warrena Buffeta.

„Pokud do svého repertoáru nepřidáte základní, ale jemně nepřirozenou matematiku elementární pravděpodobnosti, budete procházet životem jako jednonohý soutěží v nakopávání.“

Titanic to věděl a vždycky hledal nějakého toho „jednonohého“. Zůstávejte proto nohama na zemi – buď musíte vědět, jak sázení funguje, nebo ho považovat jen za rekreaci.

Informační zdroje o sázení – Abyste mohli lépe sázet

Informační zdroje o sázení společnosti Pinnacle jsou jednou z nejrozsáhlejších sbírek odborných článků a rad o sázení, jaké na internetu najdete. Zajímavé informace v ní najdou sázkaři bez ohledu na míru svých zkušeností. Naším cílem je zprostředkovat lidem znalosti, aby mohli lépe sázet.