Iluze kontroly

Potřeba mít kontrolu

Zdá se, že hledání kauzality je v nás pevně zakořeněné. Hledáme korelace tam, kde žádné neexistují, a máme problém vidět události jako nezávislé. V dřívějších dobách lidé chápali mechaniku drsného prostředí jen velmi omezeně, a tak se zoufale snažili odvodit příčinu nebo důsledek akcí pro události, které byly buď náhodné, nebo prostě příliš složité na to, aby bylo možné je pochopit. Objevily se pověry a rituály, které dodávaly určitý pocit kontroly. Dodnes jsou velmi patrné.

Fascinující experimenty ilustrují toto chování v celé říši zvířat. Mezi nejznámější patří experiment harvardského psychologa B. F. Skinnera.

Skinner v roce 1948 nasadil do holubích klecí násypky na jídlo v načasovaných intervalech. Holubi neměli žádný vliv na frekvenci krmení, ale jakékoli chování, které při podávání jídla projevili – kývnutí hlavou, otočení – začali spojovat s přísunem jídla. Každý holub vyvinul jedinečný rituál, o kterém si myslel, že přináší odměnu.

Totéž platí pro lidi, kteří si pocit kontroly spojují s různými rituály (např. vyhýbání se černým kočkám, nechození pod žebříky). Ty se dodnes vyskytují na méně zjevných místech. Studie městských obchodníků například ukázaly, že vnímají pocit kontroly nad náhodnými systémy.

Skinnerova zjištění ho vedla k definování takzvaného Operant Conditioning – reakcí, které chování podpořily, potrestaly nebo na něj měly neutrální dopad. Osobní volba hraje při podpoře chování velkou roli a kasinové hry jsou toho skvělými příklady.

Vliv osobní volby

Většina her v kasinu je zcela náhodná, ale sázkaři iracionálně věří ve svou schopnost kontrolovat výsledky tam, kde mohou uplatnit osobní volbu.

„Zdá se, že hledání kauzality je v nás pevně zakořeněné. Hledáme korelace tam, kde žádné neexistují a máme problém vidět události jako nezávislé.“

Tuto tendenci dokládají hráči, kteří sázejí více, když při hře kostek sami házejí kostky nebo roztáčí míček do kola rulety. V obou příkladech sázkaři iracionálně věří ve svou schopnost kontrolovat ve skutečnosti náhodný výsledek, protože v průběhu hry mohou sami provádět volbu. To platí i zprostředkovaně, například když sázkaři sází někoho, kdo jede na šťastné vlně – hráče, kterého vnímají, že má věci obzvláště pod kontrolou.

Loterie jsou další ilustrací iluze kontroly. Hráči věří v potenciální úspěch více, když hrají s vlastními čísly než se strojově generovanými položkami. Vzhledem k tomu, že výsledek je zcela náhodný, jsou šance na úspěch stejné.

Náhodný výběr loterie ve skutečnosti často zvyšuje potenciální výhru, protože se běžně sází na čísla, která odpovídají datům narození. Šance na výhru jsou stejné, ale pokud se náš výběr omezuje na čísla od 1 do 31, zvyšuje se pravděpodobnost, že se o cenu budete muset dělit, což snižuje potenciální výplatu.

Na příkladech v kasinu vidíme, že podporujeme chování, které vedlo k úspěchu – způsob, jakým se hodil míček, použitý rituál. Naopak jednání, po kterém následoval neúspěch, bude pravděpodobně potrestáno, tedy se sníží tendence, že jej zopakujeme.

Protože však život a sázení nelze jednoduše omezit na úzké definice úspěchu a neúspěchu a na jejich příčiny, je potenciál iracionálně podporovaného chování obrovský.

Nebezpečné informace a těsně vedle

Možná jste už slyšeli frázi „malá informace je nebezpečná věc“. To platí zejména v sázení, kde nám určité úrovně znalostí o týmu, sportu nebo události dodávají sebevědomí, které vede k přehnanému pocitu, že věcem rozumíme a dokážeme je předvídat.

Tam, kde následuje úspěch, ale ne nutně, jak se očekávalo, sázkaři často přizpůsobí logiku své volby tak, aby odpovídala tomu, co se stalo. Tím podporují výše popsané sebevědomí a iluzi kontroly.

To platí stejně i pro případy, kdy se skoro trefíme. V takových situacích sázkaře dostatečně povzbudí, že byli jen těsně vedle, a jejich sebevědomí se tím posílí. Ve výsledku věří, že je jejich přístup správný, i když s největší pravděpodobností ve skutečnosti neexistuje platná korelace.

Pokud chceme tento efekt zmírnit, je třeba mít na paměti, že nemáme kontrolu nad náhodnými výsledky, úzké a jasně definované hypotézy je třeba testovat jednu po druhé a tipy na sázení se nesmí brát jednoduše podle nominální hodnoty. Pokud je to možné, měli byste se také pokusit rozlišovat mezi signálem a šumem.

Patologickému spojování výsledků sázení a konkrétního chování je stejně jako u pověr bohužel těžké odolat, protože se jedná o pevně zakořeněnou tendenci. Klíčem pro sázkaře je vyvozovat závěry ze své historie sázení s maximální disciplínou a „štěstí“ si ponechat pro kluby.

Pokud vás tento obsah bavil, možná vás budou zajímat články o psychologii sázení, které najdete také u Pinnacle.