close
12 18, 2013
12 18, 2013

Je historická výkonnost užitečná při předpovídání vítěze mistrovství světa ve fotbale?

Je historická výkonnost užitečná při předpovídání vítěze mistrovství světa ve fotbale?
Je známo rozlosování mistrovství světa ve fotbale 2014 v Brazílii a diskuse týkající se celkového vítěze v různých kategoriích se nyní stáčejí k tomu, jaký tým pozvedne 13. července nad hlavu trofej pro šampiony. Protože se turnaj koná jen jednou za čtyři roky, naskýtá se otázka, zda mohou být při sázení u společnosti Pinnacle užitečné při předpovídání budoucího vítěze mistrovství světa historické výsledky.

Pro každého, kdo si chce u společnosti Pinnacle vsadit na vítěze mistrovství světa ve fotbale 2014, by logickým výchozím bodem mohly být minulé výsledky. Včetně prvního turnaje v Uruguayi v roce 1930 se dosud konalo 19 mistrovství světa ve fotbale, takže analýza historické výkonnosti národních týmů může představovat vhodný způsob, jak zhruba odhadnout jejich současné šance.

RokPořadatelKonfederace pořadatelské zeměVítězKonfederace vítězné zeměFinalistaPočet účastníků
1930 Uruguay CONMEBOL Uruguay CONMEBOL Argentina 13
1934 Itálie UEFA Itálie UEFA Československo 16
1938 Francie UEFA Itálie UEFA Maďarsko 16
1950 Brazílie CONMEBOL Uruguay CONMEBOL Brazílie 13
1954 Švýcarsko UEFA NSR UEFA Maďarsko 16
1958 Švédsko UEFA Brazílie CONMEBOL Švédsko 16
1962 Chile CONMEBOL Brazílie CONMEBOL Československo 16
1966 Anglie UEFA Anglie UEFA NSR 16
1970 Mexiko CONMEBOL Brazílie CONMEBOL Itálie 16
1974 NSR UEFA NSR UEFA Nizozemsko 16
1978 Argentina CONMEBOL Argentina CONMEBOL Nizozemsko 16
1982 Španělsko UEFA Itálie UEFA NSR 24
1986 Mexiko CONMEBOL Argentina CONMEBOL NSR 24
1990 Itálie UEFA NSR UEFA Argentina 24
1994 USA CONCACAF Brazílie CONMEBOL Itálie 24
1998 Francie UEFA Francie UEFA Brazílie 32
2002 Jižní Korea a Japonsko AFC Brazílie CONMEBOL Německo 32
2006 Německo UEFA Itálie UEFA Francie 32
2010 Jihoafrická republika CAF Španělsko UEFA Nizozemsko 32

Cesty mezi kontinenty

Většina vítězů mistrovství světa ve fotbale (včetně prvních pěti) byla členem konfederace, z níž pocházela pořadatelská země (tabulka 1). Zdá se tedy, že je vhodné se při předpovídání vítěze letošního mistrovství zaměřit na tento vztah. Podrobná analýza vývoje turnajů ukazuje, že tento rys by neměl být překvapivý. Vezměme si například první šampionát v roce 1930, který pořádala a vyhrála Uruguay. Ze 13 soutěžících týmů byly jen čtyři z Evropy; důvodem byla skutečnost, že cesta přes Atlantik trvala tři týdny.

Většina týmů tak byla z Jižní Ameriky. Ale nejen to. Dopad na výkonnost cestujících Evropanů byl výrazný – na palubě lodi nebylo mnoho příležitostí k tréninku, a navíc jen málo fotbalistů z Evropy mělo zkušenosti s hraním v zámoří.

Cestování bylo významným problémem i v případě mistrovství 1934 a 1938 v Itálii a ve Francii, kde byly ze 16 celků jen čtyři, respektive tři ze zemí mimo Evropu. Oba turnaje začaly přímo vyřazovací fází, takže týmy neměly dostatek prostoru na přizpůsobení se. Obě mistrovství vyhrála Itálie.

Ještě v roce 1950 cestoval italský tým, tehdejší obhájce titulu, do Brazílie lodí. Mnoho týmů odřeklo účast kvůli finanční náročnosti nebo obtížím spojeným s cestou.

Ještě v roce 1950 cestoval italský tým, tehdejší obhájce titulu, do Brazílie lodí. Mnoho týmů odřeklo účast kvůli finanční nebo cestovní náročnosti. Mistrovství se zúčastnilo pouze 13 celků (jedna skupina měla dokonce jen dva týmy) a Indie zrušila svou účast poté, co bylo oznámeno, že hráči nemohou nastoupit bosí. Je zřejmé, že byly přítomny nejen nejlepší týmy. Ve finále porazila Uruguay Brazílii.

Výhoda domovského kontinentu

Během prvních mistrovství světa přispěla vyšší účast týmů z pořadatelského kontinentu, výrazné obtíže spojené s cestováním a nevyzpytatelný charakter kvalifikace k fenoménu zvanému výhoda domácího hřiště.

Ačkoli se s rozvojem letecké dopravy zmenšily problémy s přepravou do místa konání mistrovství světa, výhoda domácího hřiště byla až do doby vzniku moderního formátu soutěže (za mezník je považován rok 1986) stále výrazným faktorem. Jen nemnoho fotbalistů hrálo v zámoří a organizace turnaje byla z dnešního pohledu amatérská. Mistrovství světa vyhrála v roce 1966, 1974 a 1978 pořadatelská země.

Přínos domácího hřiště byl v moderní éře zevrubně zkoumán. Tématu se věnoval například výzkumný asistent Ryan Boyko z Harvardu, který vyslovil hypotézu, že každých 10 000 fanoušků znamená přínos v podobě 0,1 gólu. Má se za to, že výhoda domácího hřiště ovlivňuje rozhodování sudích a poskytuje psychologickou podporu domácím hráčům.

Kromě vlivu těchto univerzálních charakteristik výhody domácího hřiště také turnaje trpěly absencí nestrannosti, zejména v letech 1974* a 1978*, nebo dokonce jednoznačnou nevyvážeností. Na mistrovstvích v letech 1978 a 1982 nebyly závěrečné zápasy ve skupinách hrány současně, což vedlo k proslulé "ostudě z Gijonu" – v utkání mezi Západním Německem a Rakouskem hrály oba týmy otevřeně tak, aby docílily výsledku 1:0. Díky tomu oba celky postoupily do druhého kola mistrovství světa v roce 1982 na úkor Alžírska.

Vzhledem k tomu, že od roku 1978 vyhrála pořadatelská země pouze jeden z osmi uskutečněných turnajů, lze dovozovat, že se hra více globalizovala, organizace se stala profesionálnější a zvýšil se dohled. Po neskrývané dohodě ve Španělsku se například změnila pravidla, takže nyní jsou závěrečná utkání ve skupině hrána souběžně.

Stejně důležitý je i fakt, že výběr hostitelské země se stal více politickou záležitostí a pořadatelství již nepřipadá pouze tradičním fotbalovým velmocem. Pouze dvě z posledních osmi zemí, kde se mistrovství konalo, se v minulosti probojovaly do finále.

Změna rozložení sil a výhoda pro UEFA/CONMEBOL

Vazba mezi pořadatelským kontinentem a vítězem turnaje byla poprvé porušena v roce 1958, kdy Brazílie s mladým Pelém vyhrála ve Švédsku. Jednalo se o úsvit zlaté éry brazilského fotbalu. Brazilci opět vyhráli v roce 1962 v Chile a v roce 1970 v Mexiku. Úspěch kanárků slouží jako důkaz dalšího důležitého faktoru, který by měli sázkaři mít na paměti při předpovídání vítěze mistrovství světa, a tím je změna rozložení sil.

V roce 1977 učinil Pelé dnes již známou předpověď: „Mistrovství světa vyhraje před rokem 2000 africký tým.“ Ačkoli Pelého hráčské dovednosti z něj nedělají učence, selhání jeho předpovědi je příznačné, protože podcenila přetrvávající sílu mocenské aliance mezi Evropou a Jižní Amerikou.

Federace FIFA přičítá utkáním evropských a jihoamerických celků větší váhu než ostatním. To vysvětluje, proč jsou v žebříčku FIFA mezi třiceti nejlepšími týmy pouze tři mimo Evropu a Jižní Ameriku – USA, Pobřeží slonoviny a Ghana. Kdyby bylo na všechny kontinenty nahlíženo stejně, týmy Pobřeží slonoviny a USA by na mistrovství světa patřily k nasazeným celkům, což by pozitivně ovlivnilo jejich šance na úspěch.

Pozice Evropy a Jižní Ameriky zůstala zachována, ale došlo k výrazným změnám v rámci tohoto duopolu. Dokladem toho jsou turnaje ve Francii v roce 1998 a v Jihoafrické republice v roce 2010, kdy se týmy Francie a Španělska, které na mistrovství světa vyhrály poprvé, následně staly i vítězi evropských šampionátů.

Rozložení sil ve fotbale je odrazem jeho zeměpisného původu; rozšíření fotbalu ve světě ovlivnily také různé další faktory (kupříkladu anglické veřejné školy v Argentině). Neexistuje například přímá vazba mezi počtem obyvatelstva a úspěchem, ale socioekonomické faktory jsou relevantní při rozvoji místních společenství a mají vliv na migraci; ovšem důsledky se projevují v řádu desetiletí, nikoli let.

Změny v prostředí mezinárodního fotbalu lze při pohledu zpět snadno předjímat, ale tým Španělska opakovaně zklamal očekávání, než v roce 2010 turnaj vyhrál – tehdy se spálilo mnoho sázkařů. Naopak Francie se mistrovství v roce 1998, na kterém posléze zvítězila, účastnila jako země na 18. místě žebříčku FIFA.

Vrtkavé štěstí

Brazilská trojice výher z let 1958–1970 byla narušena jediným triumfem Anglie z roku 1966. Selhání Jihoameričanů poukazuje na další významný aspekt, který by sázející neměli ignorovat – štěstí.

Již dříve jsme psali o tom, že úspěch = dovednosti + štěstí. Ve sportu, kde štěstí hraje svou roli, a v kontextu krátkodobé soutěže by nemělo být překvapivé, že vítězem se nemusí stát nejtalentovanější tým ani tým, který hraje nejlepší fotbal.

Každé soudobé mistrovství světa začíná kvalifikační fází, která je určena náhodně, na základě losu; a také samotnému závěrečnému turnaji předchází slavnostní losování (opět nahodilé), které někdy provázejí zmatky a při kterém trenéři národních týmů nervózně čekají na to, co jim osud přichystal.

Podobně nervózní by mohl být i sázkař, který by si před rozlosováním vsadil na výsledek mistrovství světa. Proces losování založený na náhodě má totiž velký význam, což dokládá změna kurzu na celkové vítězství Španělska poté, co byla tato země nalosována do obtížné skupiny B, kdy se navíc po případném postupu ze skupiny může teoreticky hned v osmifinále střetnout s Brazílií.

Rozdíl mezi největší a nejmenší vzdáleností procestovanou mezi zápasy ve skupinách činí 4 904 kilometrů

Jakmile je zahájen turnaj, osud může sehrát roli v mnoha směrech, nejen na hřišti. S mnohaměsíčním předstihem je prováděn průzkum potenciálních základen týmů, aby bylo zajištěno dokonalé prostředí, ale následkem rozlosování mistrovství světa v Brazílii jsou mezi základnami a stadiony tisíce kilometrů. Rozdíl mezi největší a nejmenší vzdáleností procestovanou mezi zápasy ve skupinách činí 4 904 kilometrů. I v případě, že příprava probíhá bez problémů, neznamená to, že je zaručen úspěch na trávníku.

Do mistrovství světa 1966 spolu odehráli Garrincha a Pelé 40 mezistátních utkání bez porážky. Na turnaji v Anglii při úvodní výhře 2:0 nad Bulharskem oba skórovali, ale Pelé byl po faulu Bulharů zraněn a v dalším zápase proti Maďarsku nehrál. Brazílie prohrála 1:3 a pak se stalo něco nemyslitelného – bez Garrinchy podlehli Brazilci Portugalsku a byli vyřazeni. Jednalo se o nejhorší výsledek Brazílie na mistrovství světa.

Dvojice spolu už nikdy nehrála. Co by se stalo, kdyby nebyli Pelé a Garrincha zraněni? To se nikdy nedozvíme, ale tento typ okolností a bezpočet dalších nepředvídatelných událostí na jiných mistrovstvích měly velký vliv na celkový výsledek.

Definice štěstí je obtížná. Dobrým příkladem jsou chybné verdikty rozhodčích. Fenomén výhody domácího hřiště napovídá, že na rozhodčího má vliv podpora publika ve prospěch domácího týmu, což mohlo mít vliv na nepředpokládaný postup Jižní Koreje mezi nejlepší čtyři týmy na mistrovství světa ve fotbale 2002. Ovšem většina zápasů na mistrovství probíhá bez účasti domácího celku a slavné situace jako „ruka Boží“ (čtvrtfinále 1986), incident mezi Schumacherem a Battistonem*** (semifinále 1982) nebo tajemství obklopující Ronaldovu (ne)účast ve finále na mistrovství v Paříži (1998) byly mimořádně důležité, ale naprosto nepředvídatelné.

Štěstí se projevuje i jinak, například tím, že se v jedné generaci hráčů sejde nezvyklý počet talentovaných fotbalistů. To lze říci například o současném belgickém mužstvu.

Nepředvídatelnost – stát se může cokoli

Někdy nehraje roli štěstí, ale naprostá nepravděpodobnost. Koho by napadlo, že 38letý Afričan Roger Milla se stane hrdinou mistrovství světa ve fotbale 1990 v Itálii nebo že se nejlepším střelcem turnaje stane nepříliš známý domácí útočník Toto Schillaci. Zlatou kopačku v roce 1994 získal ruský hráč, jehož šest gólů bylo jedinými, které kdy na mezinárodní úrovni vstřelil, přičemž pět z nich vsítil v jediném utkání proti Kamerunu.

Je tedy patrné, že na předchozích 19 mistrovstvích světa ve fotbale panovaly obrovské rozdíly z hlediska účasti, formátu, pravidel, neobjektivity a štěstí – ale kromě těchto specifických prvků se značně lišila i socioekonomická a politická situace, což je velmi relevantní.

Porovnávání jednotlivých mistrovství – nereprezentativní vzorek

Problém, který nastává při prognózách v situaci, kdy existuje velké množství důležitých faktorů a proměnných, ale současně je k dispozici jen malý vzorek, je znám jako "nereprezentativní vzorek". Mistrovství světa ve fotbale je dokonalou ukázkou tohoto problému.

Vzhledem k rozmanitosti dat by se sázkaři měli při určování vítěze mistrovství světa spíše zaměřit na přístup na základě pravděpodobnosti

Kvůli obtížnosti přímého srovnání s předchozími mistrovstvími a úloze štěstí a širšího kontextu by měli být tipující, kteří s jistotou oznamují budoucího vítěze, bráni s rezervou. Vzhledem k rozmanitosti dat by se sázkaři měli při určování vítěze mistrovství světa spíše zaměřit na přístup na základě pravděpodobnosti a uplatnit něco na způsob bayesiánské metody (o té pojednáme samostatně) a hledat hodnotu v jednotlivých kurzech, nikoli usilovat o jasné závěry na základě trendů vyplývajících z dřívějších turnajů.

Co byste měli mít na paměti:

  • Protože se formát turnaje od roku 1986 nezměnil, padly překážky v cestování a fotbal se stal globálnějším, výsledkům dosaženým od uvedeného období by měla být připisována mnohem větší váha. Například triumf Uruguaye na mistrovství světa ve fotbale 1930 a 1950 je méně relevantní než její úspěch na mistrovství Jižní Ameriky ve fotbale v roce 2011.
  • Během prvních turnajů hrál velkou roli fenomén výhody domácího hřiště, ale v současné době už to neplatí. Výhoda domácího hřiště bude mít určitý význam, ale svým dílem přispěje i štěstí a nepředvídatelnost – od roku 1978 získala pořadatelská země titul mistra světa pouze jednou.
  • Ačkoli se Pelé se svou předpovědí o vítězství afrického týmu do roku 2000 zmýlil, minulý úspěch není zárukou úspěchu budoucího. Nebudou vyhrávat stále ta samá mužstva, ale rozložení sil ve světovém fotbalu se mění relativně pomalu a je ovlivněno širokou škálou faktorů, z nichž některé nejsou součástí samotné hry.
  • Systém hodnocení FIFA je ve své podstatě nastaven ve prospěch federací CONMEBOL a UEFA a tyto federace mají následně vliv na nasazení týmů na turnaj, což určuje šance na postup.

Poznámky

Před finálovým zápasem na mistrovství světa ve fotbale 1974 mezi Německem a Nizozemskem nachystal německý bulvární deník Bild „léčku“. Poté, co podplatil ostrahu, zaplatil deník skupině žen poskytujících eskortní služby za to, aby spoře oděné skočily do bazénu, ve kterém právě relaxovali členové holandského týmu. Opodál přitom číhal paparazzi. Poté, co se záležitost dostala na veřejnost, Cruyffova manželka zuřila a hvězda holandského celku strávila noc vysvětlováním, že se nic nestalo. Ovšem škoda už byla dokonána a Německo vyhrálo 2:1.

** Mistrovství světa ve fotbale 1978 obklopovaly kontroverze – především utkání ve skupině ve druhé fázi turnaje mezi Argentinou a Peru. Argentina, pořadatelská země, potřebovala vyhrát o čtyři góly, aby postoupila do finále. V utkání zvítězila 6:0. Konspirační teorie přičítaly výsledek zásahu argentinské diktatury nebo peruánskému brankáři (narozenému v Argentině), který měl údajně zápas vypustit. Argentina následně získala mistrovský titul a žádná tajná dohoda se nikdy neprokázala.

*** Battiston po nárazu upadl do bezvědomí a následně do kómatu. Michel Platini později řekl, že si myslel, že Battiston je mrtvý, protože „neměl žádný puls a byl bledý“. Holandský rozhodčí Charles Corver za střet ani nenařídil přímý kop.

Informační zdroje o sázení – Abyste mohli lépe sázet

Informační zdroje o sázení společnosti Pinnacle jsou jednou z nejrozsáhlejších sbírek odborných článků a rad o sázení, jaké na internetu najdete. Zajímavé informace v ní najdou sázkaři bez ohledu na míru svých zkušeností. Naším cílem je zprostředkovat lidem znalosti, aby mohli lépe sázet.