Právě začíná období tenisových utkání na zastřešených kurtech s tvrdým povrchem. Náš tenisový expert Dan Weston sleduje, kteří hráči na tomto povrchu ukazují lepší schopnosti než na outdoorových dvorcích.
Zastřešené tvrdé kurty obecně platí za druhé nejrychlejší prostředí v rámci ATP Tour. Nejrychlejší povrch je trávník, outdoorové tvrdé povrchy a antuka se většinou považují za pomalejší. Tabulka níže znázorňuje, jak typ povrchu ovlivňuje procento bodů získaných z podání a počet es na hru. Uvedeny jsou údaje za poslední tři roky (data platí k 4. únoru 2019).
V tabulce vidíme, že se procento bodů získaných z podání i počet es na hru konzistentně snižuje podle povrchu, na kterém se hraje. Trávník v obou případech vykazuje nejvyšší čísla a nejnižší údaje má antuka.
Tvrdý vnitřní povrch má jen o trochu vyšší čísla než venkovní, což ale hráčům nebrání, aby na tomto kuru excelovali. V loňském roce několik hráčů ATP nebo Challenger na nižších úrovních - například Mirza Basic a Marius Copil - zaznamenalo velmi dobré výsledky na hlavních turnajích, které se hrály uvnitř. Joao Sousa před několika lety dosáhl na nádherný rekord na turnajích v kategorii 250, které se hrály pod střechou.
Kteří hráči těží z indoorových podmínek?
Sledování, kteří hráči v uplynulých dvou letech těžili z podmínek zastřešeného kurtu, může být dobrou pomůckou. Šikovnou metodou je porovnání údajů o hráčově podáních a returnech.
Níže uvedená tabulka se zaměřuje na body získané z podání a returnu za poslední dva roky. Uvedeno je 50 nejlepších hráčů ATP. Údaje jsou rozdělené na hry na zastřešených a outdoorových kurtech (aktuální k 31. lednu 2019). Uvedení hráči získávali na krytých kurtech minimálně o 2 % více bodů než na venkovních. Hráčům na tomto seznamu by se v nadcházejících týdnech, které se budou hrát uvnitř, mohlo dařit.
ATP Top 50: nejlepší hráči na tvrdém povrchu a tvrdém krytém povrchu
Tyto údaje ukazují, že hned deset hráčů dosahovalo na krytém povrchu výrazně lepších čísel, přičemž řebříčku vévodí Martin Kližan. V loňském roce to slovenský hráč, který má jinak spíše nevyrovnané výsledky, dotáhl až do finále na zastřešeném kurtu v Petrohradě. Po cestě přitom porazil Stan Wawrinka, Denis Shapovalov a Fabio Fognini. V roce 2016 dokonce vyhrál v Rotterdamu. Od začátku roku 2016 se na zastřešeném povrchu dostal také do semifinále a několika čtvrtfinále.
Lepší výsledky na krytém kurtu vykazují také tři francouzští hráči, Gilles Simon, Gaël Monfils a Richard Gasquet. Vzhledem k tomu, že nás v nadcházejících týdnech čeká několik francouzských indoorových akcí, stojí toto trio za pozornost.
Tento týden se například koná turnaj na krytém kurtu v Montpellier, kde se během poslední dekády pořádalo osm turnajů. Z těchto akcí vzešlo šest francouzských vítězů a šest francouzských hráčů skončilo na druhém místě. Za posledních osm let se do finále dostali jen čtyři nefrancouzští hráči.
Kteří hráči podávají na turnajích na krytém kurtu horší výkon?
Jsou tu však také hráči, kteří mají na krytém povrchu zřetelně horší záznamy. Pokud tito tenisté hrají turnaj na zastřešeném kurtu, bude lepší se jim při sázení raději vyhnout nebo si vsadit proti nim.
Níže uvedená tabulka se zaměřuje na body získané z podání a returnu za poslední dva roky. Uvedeno je 50 nejlepších hráčů ATP. Údaje jsou rozdělené na hry na zastřešených a outdoorových kurtech (aktuální k 31. lednu 2019). Uvedení hráči získávali na venkovních kurtech minimálně o 2 % více bodů než na zastřešených.
ATP Top 50: nejhorší hráči na tvrdém povrchu a tvrdém krytém povrchu
Z těchto údajů je zřejmé, že nejhorší indooroví hráči mají na rozdíl od těch nejlepších na zakrytém kurtu výrazně odlišné výsledky než na venkovním povrchu. Tenisté, jako jsou Pablo Carreno-Busta, Marco Cecchinato a Steve Johnson, měli v posledních letech na zastřešených dvorcích problémy.
Jakou roli hraje geografie?
Seznam se obecně skládá z hráčů orientovaných na return a možná trochu překvapivě z Američanů. V Americe se velmi málo profesionálního tenisu hraje na zastřešených dvorcích. To může mít na jejich vysoce postavené tenisty určitý vliv.
Již dříve zmíněný Johnson, dále Sam Querrey a John Isner mají styl hry orientovaný spíše na podání. Proto se jejich neschopnost přizpůsobit se o trochu rychlejším podmínkám může zdát zvláštní. Nedostatek zastřešených akcí v Americe by však mohl být logickým vysvětlením tohoto jevu.
Tento článek vám snad poskytl nějaké nápady, jak během následujících několika týdnů hodnotit hráče a jejich výkon na vnitřních kurtech. Pochopení, kteří hráči budou na blížících se zastřešených turnajích pravděpodobně zářit a kteří se naopak mohou potýkat s problémy je při vstupu na tento trh zásadní.