11 1, 2018
11 1, 2018

Vliv zkreslení zpětného pohledu při sázení na sporty

Proč musí sázkaři pamatovat na zkreslení zpětného pohledu?

Kognitivní zkreslení: prokletí nebo požehnání?

Iluze zpětného pohledu

Vliv zkreslení zpětného pohledu při sázení na sporty

Výzkumy v oblasti neuroekonomie, což je věda snažící se vysvětlit lidské rozhodování, ukázaly že mozek zpracovává finanční úspěchy stejným způsobem jako chemicky navozený „rauš“, zatímco finanční ztráty jako smrtelné nebezpečí. Jak tedy mohou sázkaři při balancování na tenkém ostří mezi euforií a pohromou zvýšit svoji šanci na ziskové přežití?

Klíčem k dlouhodobé ziskovosti při sázení na sporty je kombinace sázkové strategie s kladnou očekávanou hodnotou a konzistentním postupem. Zní to jasně, ale přílišné přemýšlení nás často přivede do problémů.

Kognitivní zkreslení: prokletí nebo požehnání?

V roce 1972 zveřejnili Amos Tversky a Daniel Kahneman objev hodný Nobelovy ceny: myšlenku kognitivních zkreslení, tedy systémových odchylek od racionálního rozhodování. Výzkumy v tomto oboru, týkajícím se úsudku a rozhodování, se evidentně vztahují i na sázení a zkoumání fungování mysli nám může mnohé přinést.

Psychologové již zdokumentovali bezpočet mylných představ, které si dokážeme vytvářet. Při pohledu dolů například přeceňujeme výšku, takže jsme opatrnější.

Tyto duševní zkratky, známé také jako heuristika, bohužel ani trochu nepomáhají, když záleží na objektivitě – třeba při sázení.

Rozhodování při sázení na sporty je nevyhnutelně ovlivňováno kognitivními zkresleními, ať už jde o duševní šum nebo sociální vliv, emoční motivaci nebo zkreslené zpracování informací. Pro mozek je jejich zpracování jednoduché, zpravidla však způsobují závažné a systematické chyby.

Pokud budeme věřit renomovanému německému vědci Christophu Lichtenberovi, který řekl, že „Jakmile poznáme své slabosti, přestanou nám škodit“, uvidíme na obzoru alespoň malou naději.

Jedním z takových kognitivních zkreslení je zkreslení zpětného pohledu, známé také jako „Já to celou dobu věděl“, neboli plíživý determinismus objevující se poté, co už určitá událost nastala. Profesor psychologie Thomas Gilovich jako první zkoumal zkreslení zpětného pohledu v kontextu hazardního hraní. 

Podnikl experiment, při němž se snažil zjistit, proč se američtí sázkaři na sporty drží neúspěšných sázkových strategií. Sledoval, jak způsob, kterým sázkaři interpretují své vlastní úspěchy a neúspěchy, ovlivňuje jejich chování při dalších sázkách.

V prvním experimentu zjistil, že po fotbalových zápasech, v nichž o výsledku rozhodla náhoda, například nesprávný zákrok rozhodčího, který výrazně ovlivnil výsledek, by úspěšní ani neúspěšní sázkaři své sázky nezměnili.

Sázkaři, kteří prohráli, svoji prohru odůvodňovali náhodou, zatímco výherci náhodu zavrhovali jako nepodstatnou, protože pro ně hrál roli především výsledek. Gilovich tedy došel k závěru, že sázkaři mají tendenci brát úspěch za danou věc, ale pečlivě zkoumat neúspěch.

Ve druhém experimentu se pokusil určit rozsah, v jakém může náhoda v minulosti ovlivnit chování při budoucím sázení. Účastníkům připomínal zásadní případ náhody v nedávném zápasu, na nějž vsadili. Zjistil, že to zpravidla obnovilo důvěru neúspěšných sázkařů v jejich týmy, aniž by to narušilo důvěru v příslušný tým u sázkařů, kteří vyhráli.

Ve svém posledním experimentu Gilovich zjistil, že následné sázky u sázkařů, kteří předtím prohráli v situaci ovlivněné náhodou (jejímuž vlivu připisovali výsledek), ale i u výherců v situaci ovlivněné náhodou nebo „dovedností“ byly výrazně vyšší než jejich první sázka.*

Shrneme-li to, tendence přijmout úspěch jako hotovou věc a proměňovat prohry ve „skoro výhry“ může vést k přílišné důvěře ve své sázkové schopnosti a zmenšit šanci na budoucí úspěch. Sázkaři, stejně jako mnoho lidí v jiných situacích, neradi přiznávají, že se mohou mýlit.

Proč musí sázkaři pamatovat na zkreslení zpětného pohledu?

Dokážeme zkreslení zpětného pohledu překonat? Stručná odpověď podle Jeffa Ma, člena týmu MIT Blackjack, který v 90. letech vydělal jmění v kasinech po celém světě, je: „možná ne“. Jako lidské bytosti podléháme kognitivním zkreslením. 

Pokud ale budeme věřit renomovanému německému vědci Christophu Lichtenberovi, který řekl, že „Jakmile poznáme své slabosti, přestanou nám škodit“, uvidíme na obzoru alespoň malou naději.

Až se příště přistihnete při pocitu, že jste „skoro vyhráli“, možná to bude jen proto, že máte nasazeny růžové brýle zpětného pohledu. Namísto proklínání smůly se zastavte a položte si otázku: Co je důležitější? Mít pravdu nebo vydělávat? Výsledek vás možná překvapí.

* Podrobnější informace o Gilovichově experimentu najdete na stranách 127–128 knihy The Psychodynamics and Psychology of Gambling (Psychodynamika a psychologie hazardního hraní) od Mikala Aasveda.

Informační zdroje o sázení – Abyste mohli lépe sázet

Informační zdroje o sázení společnosti Pinnacle jsou jednou z nejrozsáhlejších sbírek odborných článků a rad o sázení, jaké na internetu najdete. Zajímavé informace v ní najdou sázkaři bez ohledu na míru svých zkušeností. Naším cílem je zprostředkovat lidem znalosti, aby mohli lépe sázet.